Ze vzpomínek Marie Paplhámové na Doudovský mlýn

"Matka ráda vzpomínala, jak do Doudova docházel krajánek, muž, který přinášel zprávy z okolí. Také tam prý docházeli hospodáři a chasa z okolních vesnic na besedu.

Já se pamatuji na žebračku „Chalupku ", která spávala na půdě v seně. Nikdy jsem ji dole neviděla.

Až přijedete, probereme ještě další vzpomínky. Nikdy jste neviděli Doudov pod sněhem! To byla paráda, když Richard prošlapoval Aničce pěšinku – šla do školy do Březí. Ten Richard Nosil děti prý na zádech, a aby je nezábly nožičky, dával jim je do kapes.

Mně se poslední dobou občas vybavují vzpomínky na Doudov. Jedna z nich je, jak jsme s Mílou jako děti nocovaly u babičky Boženy v Doudově. Spali jsme v takové rozkládací dřevěné lavici, která se na spaní na straně rozháčkovala, přední strana se položila na zem a sedací část se postavila, aby děti se z ní v noci nevykulily na podlahu. Uvnitř byl „štrozok“ (slamník), který babička rozložila a upravila v něm slámu. To byl pro nás zážitek! Anička, když zjistila, že tam budeme spát, přiběhla a spala tam s námi. My jsme tomu říkali, že budeme spát v „kufru“. Byl to jakýsi předchůdce rozkládacího gauče.

A taky se nám líbilo babiččino rčení, že nám podá něco ze „šifonéru“ (ze skříně). Bylo šťastné dětství, škoda, že je to všechno pryč..."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu